Loading events...

regionálníinformačnícentrum

KELTSKÉ OPPIDUM ZÁVIST
infocentrum
dolnobřežansko

Naučný okruh 6


Naučný okruh

Jaké regiony Keltové osídlovali?

Pomocí klimatologických charakteristik jednotlivých regionů se můžeme ohlédnout zpět do minulosti, kdy naše území Keltové osídlovali. Jaká místa si vybírali? Jejich zemědělská centra ležela v místech vyznačujících se vysokým počtem letních dní (tedy dní, kdy maximální teplota dosáhne 25°C) a zároveň s nízkým počtem zimních dnů bez mrazu. Keltové tak úplně téměř obsadili klimaticky teplou oblast s mírnou zimou.

Z hlediska geobotanického si Keltové vybírali převážně smíšené a listnaté lesy, jejichž porost byl oproti dnešku mnohem pestřejší – archeologicky je doložen buk, lípa, javor, jilm, jasan, jedle nebo líska. Jejich sídliště se vyhýbala plochému nečleněnému reliéfu, stejně tak jako vyšším nadmořským výškám.

Zajímavé výsledky přinesl hydrologický výzkum – Keltové osídlovali spíše místa, odkud voda odtékala jen pomalu a sídliště zásadně nezakládali v prostorách bez vodních toků.

Shrneme-li dosavadní informace, pak pro volbu sídliště existovalo několik podmínek: vzdálenost od vodního zdroje maximálně do několika stovek metrů, velmi mírný svah, nejčastěji se sklonem k jihovýchodu a jihozápadu, půdní pokryv s porostem téměř vždy dubů, blízká říční nebo potoční niva a nadmořská výška maximálně něco málo přes 500 metrů. Nejvýše položený artefakt (přeslen) byl však nalezen na hoře Kleť (1059 m n.m.).

Zdroj: Jiří Waldhauser, Encyklopedie Keltů v Čechách

 

Náhradou za zaniklý ohrazený okrsek vyrostl areál nový a rozsáhlejší. Opodál, neboť hrob blesku – fulgur conditum - je tabuizované místo, kde nelze stavět. Střed nového čtyřúhelníkového okrsku zaujala velká stavba s mohutnou kůlovou konstrukcí na půdorysu 9 x 18 m, krytá sedlovou střechou. Uvnitř, v základech i vně stavby se vyskytly nepočetné předměty, které se svým charakterem či původem vymykají obvyklým sídlištním nálezům. Svědčí jednak o dálkových kontaktech hradiště Závist a o elitním postavení svých majitelů (trojbarevná skleněná perla z oblasti při Černém moři; bronzová spona z okruhu jihovýchodních Alp), jednak mohly nabýt i symbolický či rituální význam (hrot kopí jako zbraň elitního bojovníka či atribut božstva; velký kotlovitý hrnec s mnohočetnými reparaturami).

Krátce před polovinou 5. století vznikla na stejném místě svatyně třetí s obdélníkovým půdorysem o rozměrech 80 x 90 m, ohraničená příkopem vylámaným do skály, masivní hradbou s kamenným lícem a bránou. Ve východní části stála dvojice velkých staveb s kamenným obezděním: velký kamenný obdélníkový sokl 27 x 11 m, zachovaný do výšky 4 m, složený ze sedmi paralelních pásů zdiva. Nesl původně dřevěnou nástavbu, jejíž přesný vzhled nelze s jistotou rekonstruovat. Svědčí pro ni části delších shořelých trámů, zborcených na úroveň tehdejšího terénu. Povrch soklu poškodily svými zásahy mladší stavební aktivity. Druhá stavba, téměř čtvercová, 13,5 x 12 m, bez viditelných stop po dřevěných konstrukcích, stála proti úzkému průčelí velkého soklu a měla vzhled prostorné otevřené scény.

Jihozápadně od této dvojice, směrem k vstupu do celého okrsku, ležel zvláštní areál, vymezený ze dvou stran dlouhými kamennými zdmi, s třetí hradbou. Do středu umístil stavitel nevelkou zahloubenou stavbu s roubenou konstrukcí. Obsahovala mimořádně bohatý a kvalitní soubor nálezů, který vede k interpretaci objektu jako chrámku ženského božstva - Paní zvířat - protějšku řecké a etruské Artemidy. Chrámek shořel v druhé polovině 5. století př. n. l. V jeho spáleništi se našly další luxusní předměty i importy ze vzdálených končin tehdejšího světa. Chrámek po zkáze nahradila další kuriózní stavba, trojboká, vystavěná technikou hrázděného zdiva. Patří ke zcela ojedinělým dokladům svého druhu. Uvažuje se o její záměrné astronomické orientaci, zacílené na pozorování nebeských těles. Konstrukce ze dřeva a kamene, o délce stran 9, 10 a 11 m, se zachovala do výšky přes 3 m, díky závěrečné časně laténské přestavbě akropole. Architektonický komplex akropole s kamennými podii a dalšími stavbami je v keltském světě naprosto unikátní a na našem území představuje nejstarší projev velkorysého řešení sakrálního prostoru, který našel své inspirační zdroje v chrámových okrscích Řeků (temene) či Etrusků.

Areál, třebaže místy nevratně poškozený, zůstal zakonzervován v nitru velké vyvýšené plošiny, která je výsledkem enormního „inženýrského“ díla z přelomu 5. a 4. nebo z počátku 4. století př. n. l. Předchozí stavby byly zasypány a terén v některých partiích vyvýšen pomocí zpevňujících kamenných komorových konstrukcí až o 5 – 6 metrů. Ve středu plošiny vznikla jediná zahloubená stavba s vydřevenými stěnami, zcela obklopená kamennými komorami vyplněnými zeminou. Pocházejí odtud jen zcela sporadické nálezy. Z nich vyniká malý zlomek bronzového plechového kování picího rohu, s krásným motivem es se spirálovitými konci a polopalmetou, jaký bývá v keltském uměleckém projevu spojován s bohem Lugem. Plošina, koncipovaná zjevně jako velkokapacitní shromaždiště, nesloužila svému účelu dlouho. Nedlouho po završení díla obyvatelé hradiště opustili.

Petr Drda

Regionální informační centrum KELTSKÉ OPPIDUM ZÁVIST Na Panský 11, Dolní Břežany 252 41 tel.: +420 734 446 109, e-mail: ric@dolnibrezany.cz web: www.ric-dolnibrezany.cz, facebook: www.facebook.com/RIC.DolniBrezany Regionální informační centrum provozuje Obec Dolní Břežany www.dolnibrezany.cz Napište nám prosím Vaše dotazy či poznámky ...
ODE3Zj