Naučný okruh 9
Jaké způsoby opevnění Keltové používali?
Nejprve museli zamýšlená hradiště dobře vybrat – roli hrály dopravní trasy v okolí, dostupnost vodního zdroje, poloha na zdaleka viditelném místě (nebo naopak na skryté poloze bez širšího výhledu). Zamýšlené místo bylo nejprve ohrazeno na přístupnějších místech hradbou a příkopem, nad příkrými svahy pak lehčím opevněním, často bez příkopu. Výška hradeb je odhadována na 4-5 m, včetně převýšení až 13 m, jako tomu bylo právě na Závisti.
Konstrukčních typů hradeb bylo několik: sypaný val ze zeminy s dřevěnou palisádou, základna z kamenů s lícovanými stěnami, dřevěná konstrukce vyplněná zeminou nebo kamenná zeď z na sucho kladených kamenů. Při užití rychle zvětrávajících hornin nepřesáhla trvanlivost staveb několik desetiletí a bylo třeba hradby často rekonstruovat. Opevňovací příkopy s příkrými stěnami bývaly široké obvykle okolo 5-8 m, hluboké kolem 2 m. Výjimečně byly ještě ve dnech příkopů vysekány tzv. „vlčí jámy“. Ty sloužily nejen jako překážka dobyvatelům, ale i jako zásobárna dešťové vody.
Zdroj: Jiří Waldhauser, Encyklopedie Keltů v Čechách
