Cesty a komunikace, brána E a F:  

Základní informace: 

Cesta, která pokračuje od hlavní brány, se vine po svahu s mírným stoupáním vzhůru. Je to cesta, která byla i původní hlavní přístupovou trasou na vrch oppida v jeho pokročilé fázi, zejména v 1. stol. př. n. l. Hned za hlavní bránou (bránou D) se však dnes již téměř nepozorovatelně oddělovala cesta ještě starší, která vedla směrem k vrchu mnohem přímějším a strmějším stoupáním (viz obrázková galerie). Ta sloužila návštěvníkům akropole hradiště již v 6. a 5. st. př. n. l. Hned při jejím ústí – přímo nalevo při cestě vzhůru za hlavní bránou – pracovala kovotepecká dílna, z jejíchž výrobků se do dnešních dob zachovaly neobvyklé bronzové závěsky, spojované kovovými tyčinkami (obrázek níže). Podle domněnek autorů výzkumu sloužila tato dílna k výrobě magických amuletů, které si poutníci navštěvující sakrální areál na akropoli pořizovali pro zde probíhající náboženské ceremonie. Podoba trojúhelníkovitých závěsků je velmi blízká obdobným šperkům, známým z jižního Německa a alpského prostoru, se kterými byla Závist přirozeně propojena svou geografickou polohou.

1: Schéma cest mezi hlavní bránou a akropolí 

Podrobně: 

První z cest starší doby železné byl pouze jen ca 1,2 m široký úvoz, který byl v souvislosti s narůstajícími nároky rozvíjejícího se hradiště později rozšířen na ca 2 m a jeho povrch byl již ošetřen kamenitou vrstvou.

V době plného rozkvětu hradiště pak byla vystavěna cesta s šířkou kamenného dláždění ca 3,7 m. V období 2. století př. n. l. byla nejprve obnovena cesta výše ve svahu, která fungovala již v 6. a 5. století př. n. l. Ta v té době ústila k menší bráně, která ohrazovala akropoli (tzv. brána N, patrná i na 3D modelu oppida). Zvyšující se nároky na komunikační provoz rozrůstajícího oppida však nemohla tato cesta s šířkou 3 m a sklonem až 8° unést. Později tak byla vystavěna nová širší cesta v místě, odkud dnes procházíme od hlavní brány směrem vzhůru. Nahradila tak provizorní palisádové opevnění z doby počátku oppida ve 2. století př. n. l.  Cesta nabízí pohodlné stoupání, jen ca 3°. Základy cesty byly důmyslně ložené, v několika vrstvách podkladů a podsypů. Cesta sama představuje důležitý doklad technické vyspělosti a důmyslnosti při stavbě komunikací doby železné. Nová cesta byla lemována malými domky, které naznačují zahuštění osídlení oppida v pokročilém 2. st. př. n. l., kdy byly využívány už i méně výhodné svažité polohy podél cesty. Nejmladší cesta z oppidálního období již měla šířku úctyhodných 5 m a protože musela stoupat pozvolněji, ústila do opevnění o přibližně 100 m dále než původní cesta v bráně N. Tento nový průchod, označený jako brána F je dodnes velmi dobře patrný v terénu. Cestu vedoucí bráně N dáváme do souvislosti s I. a II. fází oppida (ca 150–125 př. n. l.), naopak výstavbu cest vedoucích k nově zbudovaným bránám E-F (případně B a C na východní straně oppida) klademe do III.-V. fáze oppida (ca 125–40 př. n. l.) 

2: Amulety z kovotepecké dílny za hlavní branou (okolo r. 500 př. n. l.) 

Zajímavost:

Vyvinutý komplex vstupů E-F se svou důmyslností přibližuje k složitě řešeným vstupním zónám některých pozdně laténských opevnění a vzdáleně připomíná středověké barbakány. Typickými příklady jsou hradby oppid v Anglii nebo také v severní Francii.